Hry pro všechny

Vždycky mě bavilo něco hrát. Nerada jsme se nudila a hledala jsem různé podněty k zabavení. Jako malé dítě jsem si velmi hrála s panenkami, ale taky nebylo výjimkou, že jsem si s bratrem hrála taky s autíčky, protože jsem měla kamaráda, který si taky hrál s auty. A chci říct, že mě to opravdu moc bavilo. A taky se nedivte, že mně, malou dívku hodně zajímaly kočárky pro panenky. Byla jsem do toho úplný blázen. A tak až jsem vyrostla, mě velmi zajímaly takové ty starodávné kočáry. Retro kočárky, které se hodí do muzea, a ne do dětských pokojů na hraní. Musím říct, že pro mě to bylo velmi zajímavé a říkala jsem si, že bych nejraději měla vlastní muzeum kočárků. Jenomže to samozřejmě nedopadlo, neměla jsem na to peníze a taky prostory. Místo toho jsem se věnovala naplno mateřství. Otěhotněla jsem s přítelem a čekala jsem trojčata.

Málem jsem u lékaře omdlela, když mi to řekl! Musím říct, že ze začátku mi to opravdu šokovalo, ale postupem času jsem si řekla, že je to vlastně úžasné. Budu mít tři děti. Musela jsem si tady nějakou pěknou knihu, kde jsou popsané všechny informace, jak to s třemi dětmi zvládnout. Byly tam popsány taky různé hry. A opravdu se mi líbily ty hry pro děti, které musí spolu spolupracovat a které se zabaví.

A hodně se mi líbily také takové ty motivační hry, které děti učí k sebe zlepšení. Myslím si, že nějaké motivační knihy by asi posloužily každému. A vy taky máte nějaké motivační knihy? Anebo vlastním dětem vymýšlíte vlastní hry? Nebo je taky možnost, že si děti vymyslí hry sami. A je pravda, že když je dětí doma více, tak se zabaví lépe, než když je doma jenom jedno. I já mám sourozence a vím, že parťák na hraní se vždycky hodil. Ano, někdy mi lezl na nervy, když jsem si chtěla hrát sama, ale nikdy nelituji toho, že mám sourozence. Je to bezva, váš parťák.